VINAŘSKÁ OBLAST MORAVA
titulka

Vinohradnický pes (vinařská povídka)

Listuji ve vinařském slovníku a marně hledám, jaký je vlastně rozdíl mezi pojmem vinařský a vinohradnický. Vždyť pro našince je to skoro stejné. Pod pojmem vinohradnictví se rozumí výsadba a pěstování révy vinné k produkci vinných hroznů, a také jejich sklizeň, zkrátka vše, co souvisí s prací ve vinohradě. Pěstitelem révy vinné je osoba, která se zabývá vinohradnictvím. Ve slovníku pod pojmem vinohradnický jsem našel jediné podstatné jméno a to traktor. Pod pojmem vinařský ani jeden znak, pod vinařská je znaků o trochu víc, evidence, obec, zóna, vinařské stezky, dokonce vinařské bratrstvo. Tak si řeknete, jak se podíváte na titulek, co je to za nesmysl, jak může být vinohradnický pes? Znalci z oboru kynologie (to je nauka o psech) by nám určitě řekli, že psí plemena se dělí na pracovní psy, pak jsou to lovečtí psi, teriéři, chrti a společenští psi. A to se ještě dělí dál na honiče, slídiče, barváře, jezevčíky, krátkosrsté, dlouhosrsté a bůhví, co ještě.

Ale žádné jiné domácí zvíře lidský zájem a péče tak nezměnily jako psa. Tak mně dovolte, abych vám představil i našeho psa. Z předchozího dělení ani nevím, kam bych ho mohl zařadit, čistokrevná rasa to není, spíš trochu jezevčíka a taky foxteriéra. Je to vlastně „voříšek“, který vděčí za svůj vzhled těmto pradědečkům. Je větší jako liška a taky tak zbarvený a drsnosrstý. A také má vlastnosti psa služebního, (neustále si leží před naším vinařstvím a vítá návštěvníky), slídiče (ve vinohradě vyslídí každého špačka a zajíce) a honiče ( a také je pořádně prožene!). A je to taky společník, který nezkazí žádnou legraci, teď už je trošku starší, (sem tam si pospí), ale v mládí byl určitě hravější a veselejší. A že je chápavý a inteligentní, to si pište, no jak je možné, že pozná „šéfa“, ať přijíždí v autě nebo ve vinohradnickém traktoru na sto metrů. Zvuk traktoru ten mu neuteče, ten má nejraději a už si to mete za ním směrem k Liščímu vrchu a drží se za traktorem tak, jak se kdysi držela v patách tlupě pralidí vlčí smečka. A že prací se ve vinohradě dělá za vinařský rok habaděj, tak si spočítejte ty naběhané kilometry. Pravda, někdy vzhledem k jeho přítulnosti, věrnosti i stáří se mu dostane odměna ve svezení, to se pak tváří, jako že k nám patří odjakživa – (vždyť já jsem taky váš kamarád, co na tom, že čtyřnohý), když zaujme své čestné místo v autě a schoulí se do psí polohy. A málem bych zapomněl na nejdůležitější věc, jak se vlastně ten náš vinohradnický pes jmenuje, říkáme mu „Rex“, to znamená v překladu král, vladař. A tak není divu, že má tak kladné vlastnosti a znaky.

Podle psí historie vždy s novými požadavky, které lidé na psy kladli, se vyvíjely další typy psů. Tak dnes už existuje kolem tří set uznaných plemen. Jejich skutečný počet je však určitě daleko větší, říká se, že trojnásobný. Ale myslím si, přátelé, že je nejvyšší čas obrátit pozornost na dnešek. Když existuje plemeno bernardýnů, švýcarských salašnických psů, chrtů z Malty, tak proč by v naší republice nemohl být vyšlechtěn vinohradnický nebo vinařský pes. Aby si jej jednou budoucí generace vinařů a milovníků vín mohly vyhledávat ve vinařském slovníku.Vždyť možná už to plemeno dávno existuje!


Vašek Fiala
5.10.2007
Pozn.: Věnováno Petrovi
Tato vinařská povídka vyšla v časopise Vinařský obzor č.3/2008.